Kdysi kolega v práci prohlásil, že redigování je jako otesávat strom na telegrafní sloup. Nevymyslel to, ale prý někde zaslechl. Možná to není úplně přesný obraz, protože ne vždy potřebujeme tak strohý výsledek a prvotní materiál nemusí být pokaždé tak rozvětvený. Přesto tu podobnost je – obojí je pracné a bez zkušeností z praxe to nejde.

Editor, podobně jako machr s motorovou pilou, potřebuje:

• jasný cíl (jaký text má být výsledkem, komu, kde a k jakému účelu bude sloužit),

• spoustu zkušeností (každý text je jiný a přesný návod na redigování proto neexistuje – jenom zkušenosti editorovi napoví, kde má začít, které větve úplně odstranit, které jen seříznout a které ponechat),

• soustředění a trpělivost (ořezat spoustu větví a větviček si vyžádá spoustu času i energie).

 

Jaká kvalifikace je potřebná pro redigování textů?

Je zjevné, že redigování není úloha pro začínajícího copywritera nebo redakčního eléva. Editor významným způsobem zasahuje do textů jiných lidí. Měl by být proto zkušeným praktikem, jenž má na svém kontě rozsáhlou vlastní tvorbu. Měl by mít vypěstovaný cit pro jazyk, a tedy také nejen hodně psát, ale i číst.

Měl by umět rozpoznat a také zachovat styl a způsob uvažování autora, přestože se chystá jeho článek překopat jako záhon s jahodami. A samozřejmě respektovat autorovu představu o míře zásahů, zvláště pokud jde o komerční zakázku, o které je tu řeč.

Cílem rozhodně není přepsat text tak, jak by jej napsal sám editor a už vůbec nejde o soutěž s autorem o to, kdo umí lépe formulovat myšlenky. I ten nejambicióznější psavec proto musí při redigování upozadit své ego a myslet jen a jen na řemeslo.

 

Kdo určuje míru zásahů do textu?

Základním východiskem při redigování je fakt, že obsah je daný (a pokud není jasný, musí to editor probrat s autorem), jde o vylepšení formy, aby text splňoval zamýšlený účel.

V redakci obvykle editor drží styl daného časopisu či novin a jeho pravomoci vycházejí z interních pravidel. Začínajícím autorům jejich díla často rozmetá na písmenka, zatímco služebně nejstarším komentátorům obvykle svévolně nezkřiví ani čárku.

U zakázky na objednávku záleží jak na klientově představě, tak na stavu textu. Někteří klienti svému copyeditorovi vymezí hranice sami tím, že si přejí „menší, nejnutnější úpravy“, jiní mu dají volnou ruku. Ani pak samozřejmě nejsou povinni akceptovat veškeré úpravy či doporučení.

 

Jak na to jdu já?

Samozřejmě od lesa. (Když už jsme začali s tím otesáváním stromu.) Nejprve je třeba obhlédnout terén a zjistit, jaký materiál přede mnou leží.

Text si nejdříve důkladně přečtu, abych se seznámila s tématem a zároveň se stylem, jakým autor píše. Už při prvním čtení přemýšlím nad vylepšeními, která budou potřebná. V tuto chvíli se „převtěluji“ do budoucího čtenáře článku / návštěvníka webu a snažím se vidět text jeho očima.

Otázky, které mi pomáhají zjistit, co bude nutné udělat:

1. Je na první přečtení jasné, co chce autor říct?
2. Má text hlavu a patu? Drží se autor tématu?
3. Je text čtivý, nebo cítím, že jsou věty kostrbaté, vyjádření neobratná, nepřesná?

Když je mi jasné, jaký textový celek mám před sebou, o čem chce autor informovat a jaké kroky budou potřebné k vylepšení, pustím se do práce. Textový soubor rediguji v režimu změn, aby se klient mohl na veškeré opravy podívat.

Během práce samozřejmě opravuji i případné překlepy, pravopisné a gramatické chyby a stylistické nedostatky, jako je opakování stejných slov, chybný slovosled, krkolomná nebo nesrozumitelná věta či nepřesný výraz.

 

Konec dobrý, všechno dobré

Každou provedenou práci je potřeba na závěr zkontrolovat. Platí to samozřejmě i pro redigování textu.

Já si většinou dám malou nebo větší pauzu, aby si mysl i oko odpočinuly. Věnuji se chvíli jiné práci, udělám si kafe, jdu se projít. Pak si k textu sednu znovu k závěrečné kontrole. Zobrazím si jeho finální podobu (skryji revize v textovém editoru) a opět jej podrobně čtu, abych odhalila ještě ne zcela dokonalé pasáže nebo přehlédnuté nedostatky.

Na závěr text uložím ve verzi s revizemi i ve finální verzi. Klientovi posílám obě varianty. Někdo si chce revize pročíst, sám posoudí úpravy a některé třeba nepřijme – to už je na rozhodnutí autora textu. Jiný klient naopak stojí již jen o finální text, který chce například co nejrychleji umístit na web.

Největší radost pak mám, když klient ocení, jak jsem text krásně „učesala“, že se nyní dobře čte a je mnohem lepší. Že by si někdo stěžoval, že je text horší než před úpravami, se mi ještě nestalo ?

A kdy naopak nemám radost? Když se na zakázku spěchá ve stylu „včera bylo pozdě“. Nebo když má někdo dojem, že upravit deset normostran je práce na hodinku. Protože redigování vyžaduje soustředěnou práci, která nějakou chvíli zabere.

Ale u textů určených širšímu publiku se spolupráce s copyeditorem určitě vyplatí – budou čtivější, srozumitelnější a úspěšnější. 

Chcete vědět víc o tématu redigování? Přečtěte si další článek: 3 otázky, které řeší copyeditor při úpravě vašich textů